'Třesoucíma se rukama budeš prosit o milost / žádnou ti neukážu,' řve BERÁNEK BOŽÍ přední muž Randy Blythe v 'Purified' . Je to vhodný bojový pokřik pro vydání druhého ročníku od kvintetu Richmond, Va. 'Jak hoří paláce' — s body ukotvenými pouze pro stručnost (tři roky dají jen 38 minut?) — by mělo zmarit ostatní metalcorové uchazeče a pevně upevnit skupinu v popředí moderního metalového hnutí.
Zatímco stále více extrémních interpretů pokračuje v komercializaci svého zvuku tím, že se řídí předvídatelným abrazivním vzorem sloky/čistého refrénu, je osvěžující najít BERÁNEK BOŽÍ odmítání u soudu mainstreamové přijetí a místo toho z celého srdce přijímání jeho brutality. S konfrontačními texty, neúprosně drsným vokálem ( Blythe must kloktat rozbitým sklem), panensky napjatá rytmická sekce a riffy dostatečně těžké na to, aby otestovaly výdrž i těch nejtvrdších moshpitů, 'Jak hoří paláce' je ve svém sluchovém útoku nekompromisní. Dokonce i s PŘIPÁVÁNÍ MLADÉHO CHLAPCE 's Devin Townsend — který slavně učinil PRÁCE PŮDY zvuk tak dostupný v roce 2002 „Chaos z přirozeného původu“ — inženýrství a koprodukce si album zachovává syrový, organický nádech.
Townsend hosty, byť nenápadně, na „Ďábel v Boží zemi“ , zatímco DNES JE DEN 's Steve Austin (výrobce BERÁNEK BOŽÍ debut v roce 2000, 'New American Gospel' ) se objeví na '11. hodina' , strašidelný příběh o zneužívání alkoholu a jedna z mála skladeb na albu, která nepřenáší obrazy Armagedonu. Další písně jako např 'Blood Junkie' a titulní skladba živě odsuzuje dopady kapitalismu a války – trochu ironické vzhledem k tomu 'Jak hoří paláce' by byl vhodný soundtrack ke třetí světové válce.
Tisk
